Hnutí za mír a nenásilí - Svět bez válek

Proč je dnes tak důležité trvalé úsilí o dosažení míru?

Protože vychází z alternativy, která nepřipouští polovičatá řešení: buď rostoucí mír nebo rostoucí ničení.

Přesto probíhajících válečných konfliktů je minimum.

V této chvíli se odehrává 28 konfliktů, ve kterých již přišlo o život přes 5 a půl miliónů lidí. Jestliže se k tomu přidají ještě války, které byly ukončeny v posledních 5 letech (Sierra Leone, Liberie, Jižní Súdán, Kongo Brazzaville, Eritrea, Etiopie, Casamanca) bilance obětí vzroste na sedm miliónů sedm set tisíc mrtvých.

(*) Dnes se střílí a umírá v Palestině, Iráku, Afganistánu, Kurdistánu, Čečensku, Gruzii, Alžírsku, Čadu, Darfuru, Pobřeží slonoviny, Nigérii, Somálsku, Ugandě, Burundi, Kongu, Angole, Pákistánu, Kašmíru, Indii, Srí Lance, Nepálu, Barmě, Indonésii, Filipínách, Kolumbii a nejen. (zdroj: www.peacereporter.net 30/08)

­ V každém případě tyto byly války omezené, ne všeobecné ničení.

Jestliže vezmeme v úvahu počet mrtvých a k němu přidáme zraněné, invalidy, vynásobíme jej počtem rodičů, dětí, vdovců a příbuzných, kteří přežili, počet lidí přímo spjatých s aktem fyzického násilí překoná počet obyvatelstva několika zemí dohromady.

Není třeba hovořit o oblastech, zemích a městech srovnaných se zemí: hromadné exody utečenecké populace, o hladu, nemocech, zoufalství jako přímému důsledku fyzického násilí, abychom pochopili, že pouze spousty kilometrů od konfliktních míst je možné žít v míru. Mír, který se stal dosti relativním, neboť i v zemích bez válečných konfliktů se žije v hrůze z možných atentátů.

Ale přesto ještě nevypukla třetí světová válka.

To je pravda, ale politika silnějších zemí směřuje k neustálému zbrojení a ne k jeho omezení. Proč není možné směřovat k odzbrojování? Proč je zbrojní trh jedním velkým obchodem a stává se nezbytným a funkčním přivlastňováním si všech přírodních zdrojů planety ze strany těch, jež jsou ekonomicky silnější? Snaha o zbrojení je vlastně ekonomická válka, v které se jedna strana snaží získat produktivní zdroje té druhé. Každý opotřebovaný a zastaralý válečný materiál musí být umístěn jinam, tak, aby se zúročily vložené náklady. Silné země a zvláště Spojené státy zvyšují svůj zbrojní potenciál, vyvolávají okrajové konflikty a vytváří kolem nich ekonomickou závislost. Poněvadž se takzvanými "místy životní důležitosti" stávají všechna místa na světě, každý se je snaží střežit přímo nebo nepřímo pomocí zbraní. Nejprve se jedná o vlastní hranici, poté o přístupové cesty, o teplá moře, později o zdroje nafty a prvotní suroviny atd. až po vesmírný prostor.

Nedávným charakteristickým případem je válka v Iráku, "humánní" válka, která začala s odůvodněním, jež se později ukázalo neexistujícím (výzkum a výroba zbraní hromadného ničení Saddáma Husajna), která ve skutečnosti byla válkou o kontrolu naftových zdrojů ze strany Spojených států.

V celé této situaci je větší nebezpečí než v opravdovém "nukleárním terorismu", vzhledem k tomu, že v současné době není problémem získat a přepravovat jaderné zbraně. Mnohé země skutečně vlastní technologii a jsou schopný jaderné zbraně vyrábět a toto celou věc ještě více komplikuje.

I když je to přesně tak, žádná země by nechtěla použít jadernou zbraň jako první.

Bohužel, to se říct nedá, protože se to již jednou stalo (během druhé světové války). Stalo se a nebyla to obranná akce. Je pravdou, že si nikdo nepřeje totální válku, ve které by bylo vše zničeno, ale je tu možnost omezené jaderné války. Vzhledem k tomu, že jaderný monopol již neexistuje, nikdo dnes nemůže být v bezpečí před možnou nehodou vyprovokovanou druhými a ani před ozbrojeným vydíráním malou skupinou lidí. Je pravda, že ještě nedošlo k jaderné pohromě, ale jelikož tato možnost není tak vzdálená, všichni lidé by měli jednat ve prospěch míru. Kromě toho, jestliže by se situace nezměnila, nikdo z nás by si nemohl být jistý, že se neocitne na území kde dojde k omezené jaderné válce a nebo ve střetnutí úmyslně vyvolanému některou zemí, jako následek zbrojního vývoje.

Jestliže posuzujeme rostoucí zbrojení tímto způsobem, nelze si představit, že by ho mohla nějaká skupina a nebo názorový proud zastavit.

Nejedná se o voluntarismus osobní či skupinový, jedná se o válečný vývoj doprovázený společenskou krizí. Dluhy by nemusely být splaceny a finanční systém by utrpěl kolaps, základní životní zdroje by mohly vymizet, vojenské spolky by se mohly rozpadnout. Dusící ekonomika může změnit směr politického systému ve kterém lidé žijí. Denní fyzické násilí by dosáhlo takového stupně, že osobní bezpečí by se v kterémkoli městě snížilo i za denního světla. Terorismus, kriminalita, agrese a násilí všech úrovní mohou dovézt obyvatelstvo ke společenské explozi. Během všeobecné krize se veškeré nástroje kontroly hroutí a lidé reagují opačně na okolnosti, jež jim způsobily utrpení. Lidé milují mír, ale jestliže je jejich vládci zapojí neprávem do válečných konfliktů, lidé je zavrhnou, někdy i prostřednictvím násilí. Nejedná se o voluntarismus. Všeobecná krize je pevně spjata s válečným vývojem a v souvislosti s tím se začínají tvořit podmínky pro aktivní odmítnutí společenského systému v jeho celistvosti. Základní bod je tento: je nezbytné si uvědomit důležitost společenské změny a zbavit se násilí v každé jeho formě.

Jestliže by velké mocnosti vnímaly tento problém ze stejného pohledu a začaly by s politikou odzbrojování, ještě stále zůstává problém terorismu.

Terorismus se rozvinul na základě politickém a sociálním vyznačujícím se silným napětím a násilím, prudkými konflikty mezi zeměmi a kulturami. V uvolněném napětí mezi státy, s opravdovým úmyslem vyřešit konflikty v zájmu celé populace, s oporou a respektem pro řešení ze strany OSN, by nebyly důvody pro samotnou existenci terorismu, nebo v horších případech, by se našly příležitosti ke spolupráci na vyřešení situace. Ale mělo by se směřovat k uvolnění napětí, spolupráci a nenásilí.

Násilí je vlastní všem zvířecím druhům a je součástí i lidské přirozenosti, ne zvláštního životního systému.

Nyní není na místě diskutovat teoreticky o lidské přirozenosti. Tato myšlenka se v každém případě staví proti lidskému pokroku. Pravdou je, že mír v současné kritické době, je možný pouze za předpokladu, jestliže si lidé uvědomí, že násilí je metodologií tohoto společenského systému. Následkem toho může být krize překonána, pokud se proti ní postaví metodologie nenásilí.

Jestliže by se svět obrátil proti nacismu nenásilím, dnes by byl na kolenou pod jeho krvavou diktaturou.

Rozhodně ne. Diktatury mohly zakořenit právě proto, že v té době (a dnes ještě více) bylo násilí rozšířené. Jak by mohl vzniknout fašismus v prostředí bez násilí? Není možné odtrhnout jádro věci od jeho kontextu. Jestliže si představíme již rozvinutý nacismus a jako jeho oponent prostředí bez násilí, toto pojetí je záměrně chybné.

Věci se mají právě naopak: v prostředí bez násilí diktatury vznikat nemohou.

Dle této myšlenky je nenásilí mimo kontext, neboť prostředí je již značně násilné.

V podstatě je to tak, ale protože se obecná krize stupňuje a jde tu již zjevně o bezpečnost populace, široké vrstvy lidí se účastní mírových hnutí téměř instinktivně. Tak jako se stalo ku příležitosti války v Iráku v roce 2003, kdy miliony lidí po celém světě demonstrovali za mír. Nacházíme se v zcela nové etapě. Jistěže takto vyjádřené postoje nebyly jednotné, ale je zřejmé, že se začínají soustředit síly ve prospěch míru.

Předpokládejme, že bychom chtěly celosvětově změnit situaci na základě nenásilí, co by se proto mělo udělat?

Musíme odpovědět jako předtím: nejedná se o voluntarismus jednotlivce nebo skupiny. Je naprosto nutné, aby všeobecná krize systému byla doprovázena zesílením hnutí ve prospěch míru takovým způsobem, že toto začne působit prostřednictvím společenského tlaku a směřovat státy opačným směrem než kam se ubíraly dodnes. Pokud jde o účast na tomto proudu jsou dvě aktivity, se kterými se musí počítat: objasnění a mobilizace. To znamená chápat a objasnit ostatním problém a současně mobilizovat prostředí ve kterém žijeme tak, aby se ubíralo mírovou cestou. Jen málo lidí ví kolik miliónů dolarů se investuje do zbrojení každou minutu. Jen někteří vědí kolik tun výbušnin připadá na každého z 6 miliard 500 tisíc obyvatel planety. Většina ignoruje kolik nemocnic, škol, universit a výzkumných center by se mohlo postavit z rozpočtu věnovanému na zbrojení. Pouze několik odborníků zná kvalitu a množství (v každém případě vynikající) potravin, které by se s podobným kapitálem mohly vyrobit. Půda, která by se mohla zúrodnit a chátrající znovu získat. Samozřejmě, že se ještě zcela neprobudilo ekologické cítění, které časem pomůže odhalit zločiny proti lidské bytosti a přírodě. Zločin vyživovaný především válečnými štváči, lhostejných k radioaktivnímu a chemickému zamoření. Impuls, který se dá méně oblíbeným oblastem, v den, v němž všechny zbraně budou přeměněny na nástroj pokroku, je něco čeho si průměrný občan ještě nevšiml, neboť tento druh informací mu byl zamlčen. Nikdo neprokázal ani úmysl sdělit populaci o kolik vyšší by byl její příjem, o kolik by se zlepšila životní úroveň, jakým způsobem by se otevřel prostor pro bezpečnost a možnosti, kdyby se snížil zbrojní závod.

Objasnit tyto body, informovat konkrétní prostředí ve kterém se žije a pracuje prostřednictvím konkrétních údajů, tak aby nabyly odpovědnosti politická a náboženská společenství, kterých jsme součást, pracovat dokud se tyto informace nerozšíří prostřednictvím vhodných kanálů a pracovat ve prospěch míru.

Velmi dobře, objasnění a mobilizace, jak se toto vhodně uplatní v praxi vyváženým a účinným způsobem?

Prostřednictvím organizace. Organizace, která odhalí bolavá místa lidstva, fyzické, ekonomické, rasové a náboženské násilí. Organizace, která bude vytvářet přímá komunikační centra (ne nepřímá, jako vysílací media). Organizaci, která umožní každé osobě komunikovat sama se sebou a která naučí druhé zneškodnit bombu násilí, které každá lidská bytost nosí v sobě. Je zapotřebí organizované struktury na základě přímých komunikačních center mezi lidmi a uvnitř které každý účastník může zaujmout životní postoj jehož podnětem je nenásilí. Tato organizace musí mít schopnost organizovat stále širší vrstvy obyvatelstva do předních řad proti násilí. Kromě toho musí vzniknout v prostředí, kde se odehrávají každodenní aktivity. Pracovní prostředí, podnikatelské, studentské apod., v místech bydliště, ve vztazích: čtvrť, obyvatelstvo, rodina, skupina spolupracovníků.

Bez pochyb v každém okruhu ve kterém se odehrávají každodenní aktivity dochází k různým projevům útlaku a násilí. Právě v tomto prostředí se nejlépe objasňuje mobilizace proti násilí fyzickému, ekonomickému, rasovému a náboženskému. Nejvyšším ideálem je dosažení mírové společnosti, ale každé jednotlivé prostředí nabízí možnosti k aktivitě objasnění a mobilizace a směřovaní dobrovolníků stejným směrem.

Velmi často, jestliže vycházíme z jednotlivých situací, je možné dosáhnout všeobecných závěrů. Z tohoto důvodu, jsou místa každodenních aktivit, působením objasnění a nenásilných akcí proti nespravedlnosti, která nám byla způsobena (prostřednictvím aktivit), místy, kde dochází k pochopení problémů společnosti a konečně i celého lidstva. Ideál mírového světa se začíná uplatňovat v praxi a v každodenním úsilí, v prostředí v němž každý z nás musí žít a v kterém každý musí bojovat, aby došlo k pozitivním změnám.

Podle tohoto vysvětlení, je zapotřebí rozlišit dvě úrovně: mírové hnutí všeobecně a nenásilí v každodenní podobě.

Mírové hnutí, jako spontánní postoj k ozbrojenému válečnému faktu, je již dobrým začátkem. Nicméně manifestacím v tomto smyslu ještě chybí jednotnost, pokud nejsou doprovázeny bojem za spravedlnost, proti diskriminaci a mezinárodní bratrství mezi národy. Masy, které přispěchají, aby manifestovaly protiválečný postoj se nakonec rozpadají a každý se vrátí domů, aby pokračoval ve svých každodenních aktivitách, jakoby v nich existoval svět oddělený od velkého problému Tento skok, ke kterému dochází mezi obecným hnutím za mír a každodenní aktivitou je to, co se musí řešit důsledným způsobem. Nenásilí a metodologie akce hnutí za mír je zatím tím nejlepším způsobem, jak se osvobodit od společenského utrpení. Nenásilí pracuje s „prázdným místem“ a nutí k veřejnému odsouzení, odmítnutí, ne spolupráci s násilím a nakonec k občanské neposlušnosti před ustanovenou nespravedlností. Jestliže mírové hnutí zpočátku usiluje o svět bez válek, nenásilí pokračuje s touto myšlenkou dokud ji nepřemění v humánní svět. Toto polidštění musí v každém případě vycházet z bezprostřední blízkosti každého z nás účelným a vyváženým způsobem tedy organizovaně.

Humanistické hnutí, Kampaň za svět bez válek 30/08/06